O knize: 2015 / Dveře fungovaly samy. Buď mě ještě jednou zradila, nebo reagovala na dlaň někoho, kdo má přístup do mého bytu. - Chrisi? Jako obvykle je oblečený v černém, ale nyní je to obyčejné oblečení, zjevně nelétal, ale prostě chodil po naší stanici. -Necháš mě zemřít? — jeho tvrdé rty se zkroutí do úsměvu. Černé sako se zapíná až nahoru, bledá tvář je hladce oholená. Proč by teď umíral? Nejsou na něm žádné známky boje. A já se stejným lehkým úsměvem říkám: "No, zemři, když už jsi přišel." Jakmile mi tato slova unikla, usadil se u dveří a uvolnil senzor. A panel se zhroutí a on zůstane ležet na sněhově bílé podlaze. Na co jsem myslel, převracel jsem jeho těžké, tvarované tělo a rozepínal mu sako? Kupodivu vůbec nejde o to, že večer beznadějně zkazí nadcházející povyk s Crispinem Viperem, který pomalu umírá na otrávenou čepel. A dokonce ani to, že je to opravdu vtipné: éra jedů prošla na Zemi před mnoha staletími. A tato podivná myšlenka se objevila zde, na okraji vesmíru, vyhrabaná z historických archivů spolu s nechutným slovem „pirát“. Ano, za pár měsíců se mi podařilo příběh nenávidět... A zamilovat si Crispina.